X-mas - Dárek sedmý: Důvěra aneb Pravda osvobodí

Dárek sedmý: Důvěra aneb Pravda osvobodí

Tohle přiznání Draco nečekal. Nebyl si jistý, jakou očekával odpověď, ale tohle rozhodně ne. Byl v šoku. Zíral na ni, jako by ji viděl prvně v životě. Vztek při tom pohledu nahradilo zoufalství.

„Proč? Proč děláš tohle všechno, Claire? Proč jsi se mnou, když miluješ jeho? Proč mi děláš ze života peklo?"

„Protože jsi můj manžel," odvětila tiše.

Tahle odpověď Draca jen víc zmátla. „Vzala sis mě. Proč … když jsi milovala Pottera."

„Protože jeho mi rodiče nevybrali." Pohlédla na něj a teď ona vypadala rozzlobeně.

Draco by se za jiných okolností asi musel smát nad absurditou svého života. Poprvé dokázal poznat emoce na tváři své ženy a to právě dnes, v den, kdy jejich manželství definitivně spělo k zániku. Protože NEMOHL zůstat se ženu, která milovala jeho věčného rivala.

„Je to těžké pochopit?" pokračovala Claire. „Vždyť ty mě taky nemiluješ!"

„Záleží mi na tobě. Mám tě rád," namítl.

„To není to samé! Jsem pro tebe důležitá, ale ne dost na to, aby ses namáhal mě opravdu poznat. Jsem spolu pět let a za celu dobu jsi o mě nezjistil skoro nic.
Pokaždé, když si koušu nehty a nervózně chodím po domě, tak jsem zoufalá - a za celou tu dobu jsi mě ani jednou neobjal. Ty si totiž myslíš, že se zlobím a musíš se mi klidit z cesty.

Každý rok přemýšlím, jaký ti mám koupit dárek a nakonec mi musí radit Hermiona, protože nemám ani tušení, co by se ti mohlo líbit a co by ti udělalo radost.

Ale není to jen tvoje chyba. Já jsem se taky nesnažila. Bylo to jednodušší. Taky mi na tobě záleží a vím, že jsem se chovala hrozně, ale ... bylo jednodušší trestat tebe a dávat ti vinu, než si přiznat, že ... "

Její hlas se zlomil a ona se rozplakala - poprvé od doby, co se vzali, ji Draco viděl plakat. Otřáslo to s ním. Claire byla vždycky chladná a silná a teď plakala jako malé vyděšené dítě. Pohladil je neohrabaně po vlasech a pak ji trochu nemotorně objal.

„Že si za to můžeš sama, protože jsi svým rodičům nedokázala říct ne," dokončil za ni. „Neuměla ses jim postavit."

Zhluboka si povzdechl a cítil, že i jemu se derou do očí slzy nad tím, jak si oba dokázali zkazit život svou vlastní slabostí a neschopností stát za svými přáními a sny.

„Máš pravdu. Můžeme si za to oba sami. Nechali jsme naše rodiny, aby rozhodly za nás. Ale ... je čas to skončit. Ukončit tuhle frašku, Claire."

„Harry mě nechce ani vidět," vzlykala Claire. „Má výčitky po tom, co se mezi námi stalo. Byli jsme přátelé. A on teď tvrdí, že tohle všechno změnilo. Že už to nemůže být jako dřív. A má pravdu. Dřív mi stačilo aspoň to. Vidět ho každý den v práci. Trávit s ním čas. Občas jsme někam zašli ... jako přátelé. Bylo to všechno, co jsem mohla dostat. Tak jsem si nestěžovala a o to víc jsem nenáviděla tebe a naše manželství, které mi bránilo mu říct pravdu."

„A co Potter? Víš co cítí on k tobě?" zajímal se Draco upřímně.

„Nevím, ale musím to zjistit. Musím zariskovat. Stojí mi to za to. U Salazara! Já ho vážně hrozně miluju." Pohlédla mu upřeně do očí. „A ty - ty bys měl taky hledat někoho, koho budeš opravdu milovat. Upřímně milovat."

„Jako ty Pottera..."

Claire se konečně usmála. „Byla jsem do něj zamilovaná od prvního ročníku. Vážně,“ tvrdila, když viděla Dracův nevěřící výraz.

„Byl tehdy tak naivní a nevinný. Celá léta jsem pozorovala, jak se mění, dospívá a sílí... a i jeho magie sílila, ale hlavně .. stal se z něj úžasný člověk. Pořád v něm zůstal ten kousek nevinnosti, který na něm tak miluju.

Je mi líto, že spolu pořád špatně vycházíte. Má neskutečný smysl pro humor, dokáže pobavit a nikdy se s ním neudíš. Myslím, že byste mohli být přátelé. I když to bude znít neuvěřitelně, rozuměli byste si. Máte hodně společného," ujišťovala ho Claire.

Draco dál vrtěl hlavou.

„Ještě jsem mu nedala vánoční dárek,“ pokračovala Claire. „Po tom, co se stalo na té akci, to prostě nešlo."

„Nic neříkej,“ ušklíbla se na Draca, když si oba vybavili její vánoční dárek pro něj. „Já vím, že máš kravat plnou skříň. Vážně už jsem byla zoufalá. Předpokládám, že ta lampa, co vypadá jako fénix a nádherně zpívá, byla od Ebony."

Teď se usmál Draco. „Vždycky ví, čím mi udělat radost. Když mám špatnou náladu, tak ten fénix zpívá, aby mě potěšil. Víš, že je Ebony zvěromág a proměňuje se právě ve fénixe. Sice bývá spojován spíš s Nebelvírem, ale ... je to to nejúžasnější stvoření, jaké jsem kdy viděl."

„Fénix obecně, nebo fénix Ebony?" zajímala se Claire nevinně.

Draco se jen pousmál.

„Co jsi jí koupil ty?" chtěla vědět Claire.

- :: :: WWWW - :: :: - WWWW - :: :: - WWWW - :: :: - WWWW -:: :: - WWWW :: :: -

Ebony seděla na posteli a chvíli zírala na sbalený kufr přes sebou. Pak ho rázným pohybem zaklapla. Hodiny na lektvary, dárek do Draca k letošním Vánocům, nechala ležet na posteli. Nemohla je vzít s sebou. Nemohla ... stejně jako několik společných fotografií, zmijozelské pyžamo, hrnek... jediný dárek od Draca, který se rozhodla vzít s sebou, byl rok starý maguáří sameček Lister, který odpočíval ve svém košíku. Už byl rovněž přichystaný na cestu.

Sedla si v kuchyni, aby si před odjezdem vypila své poslední kafe. Byla tak ztracená v myšlenkách, že neslyšela bouchnout dveře. Vzhlédla a Draco stál ve dveřích kuchyně.

„Ahoj,“ pozdravil ji se zářivým úsměvem na tváři. „Nevadí, že jsem šel dál? Neměla jsi zamčeno."

„Co chceš?" zavrčela na něj.

„Vidím, že máš dobrou náladu,“ pozvedl překvapeně obočí. „Špatně ses vyspala?"

Kdyby měl alespoň tušení o důvodech Ebonyina rozčilení, určitě by věděl, že tohle nebyla ta nejchytřejší věta. Ale Draco nevěděl nic.

Vzal si z police svůj hrnek a nalil si kávu. Ebony ho pozorovala, jak přidává cukr a smetanu, pak se usadil za stůl.

V té chvíli jí došlo, že opravdu musí pryč. Někam, kde Draco nemá svůj hrnek, někam, kde nemá svou židli. Někam, kde vůbec není Draco Malfoy.

„Jak se má Claire?" zeptala se a její hlas přibarvila jízlivost.

Draco, ztracený ve vlastních myšlenkách a plánech, si toho však nevšiml.
„Rozvádíme se. Tentokrát opravdu definitivně," informoval s euforickým úsměvem.

„Gratuluju," ušklíbla se.

To už si získalo jeho pozornost. „Cože? Ebony, něco se děje?"

„Odjíždím,“ řekla prostě. „Na dlouho. Dostala jsem výbornou pracovní nabídku spolupracovat s jedním institutem zabývajícím se výzkumem lektvarů ve Státech. Minimálně na deset měsíců."

„Ty jedeš pryč?“ vyhrkl Draco šokovaně a odložil svůj hrnek, aby ho nerozbil. „Na deset měsíců? Na tak dlouho!?"

„Chápu, že tě to musí zneklidňovat. Komu budeš chodit svěřovat svoje problémy? Komu si budeš chodit stěžovat? Kdo ti bude vařit kafe?" zavrčela Ebony ironicky.

„Ebony," vydechl zaraženě.

„Buď zticha!“ rozkřikla se na něj. „Celé ty roky poslouchám já tebe, tak mě nech jednou mluvit a poslouchej zas pro změnu ty!

Už si dál nebudu hrát na tvou nejlepší přítelkyni. Tou nejsem a nikdy jsem nebyla.

Řekl jsi mi, že se obětuju své práci, protože mi vyhovuje, že se nemusím o nikoho starat. To jen dokazuje, jak málo mě znáš. Možná mám svou dokonalou rodinu a přátele, ale jsem přes to všechno taky ztraceně sama!

Myslíš, že bych nechtěla mít někoho, o koho bych se mohla starat? Myslíš si, že jsem šťastná, že jsem ještě nenašla nikoho, kdo by mě dokázal opravdu milovat?

Nevím, co je se mnou tak sakra špatného, že dokáže vyvolat zájem u někoho jen svým jménem.

Myslíš, že nevím, co je to milovat někoho? Vím to, víc než dobře, protože miluju TEBE. I když jsi neskutečně nesnesitelný, arogantní a sebestředný zmetek, stejně tě miluju.

Ale už ti nedovolím, abys mě ničil. Už nechci poslouchat o tvých problémech s Claire. Už nechci poslouchat, jak jsi nešťastný, to já jsem taky.

Vím, že ty nikdy nebudeš milovat mě, a už mi nestačí jen tu sedět a poslouchat. Už mi nestačí poslouchat, jak mluvíš o ní, protože to je jediná šance, jak můžu být nějaký čas s tebou. Už nechci jenom dávat a nedostávat nic.

Osm let jsem netoužila po ničem jiném, než být s tebou. Osm let jsem čekala. Ale už je pozdě. Už nebudu čekat na něco, co se nestane. Osm let jsem chtěla být jen s tebou, a teď toužím jen po tom, být od tebe co nejdál.

Protože mě bolí, se na tebe dívat. Bolí mě slyšet tvůj hlas. Bolí mě dokonce, i když se jen podívám na tenhle tvůj zatracenej hrnek! Bolí mě mít tě ve svém životě. To, co mi dáváš, je málo. Miluju tě, ale taky tě teď hrozně nenávidím.

Sbohem, Draco. Hodně štěstí s kýmkoliv, kdo se ti připlete do cesty."

Draco se nedokázal vzpamatovat dost rychle. Díval se jak se zvedá. Díval se, jak bere do ruky svůj zmenšený kufr a košík s Listerem. A pak bouchly vdeře a byla pryč.

„Ebony!" zavolal a vyběhl za ní, ale byla pryč. Zmizela. Odešla.


„EBONY!" zavolal přesto znovu, zbytečně. „Já ti přišel říct, že tě miluju,“ řekl prázdné chodbě. „Miluju tě. Taky tě miluju."

Pak složil hlavu do dlaní a celá událost na něj dopadla jako rána do žaludku. „Do pr****!“ zaklel sprostě. „Proč mi to trvalo tak dlouho!?"

Nebyla tam nikdo, kdo by mu odpověděl.


AN: Příští kapitola bude úplně poslední. Uvidíme, jestli se Dracovi podaří zapomenout. A jetsli Claire konečně získá svou životní lásku.